Zlatá rybka

20.12.2010 21:31

V chudé chatrči u širého moře žil starý rybář se svou stařenou. Jednou hodil síť do vody a vylovil rybku. Byla zlatá a lidským hlasem prosila: „Vrať mě, starce, do širého moře a přej si co chceš, já ti to splním."
Rybka byla malá, k jídlu se nehodila, tak ji rybář pustil, ani si nic nepřál. Ale se zlou se potázal, když to vyprávěl své stařeně. Hned se do něj pustila: „Ty nešiko! Hned se vrať a přej si pěkný domek! Nechci bydlet v téhle chatrči!"
Rád - nerad se rybář vrátil k moři. Bylo modré, klidné, zářivé. Rybka připlula a zeptala se: „Nuže, starce, jaké je tvé přání?"
„Já nechci nic, ale moje žena. Žádá pěkný domek místo chatrče."
„Jdi domů," řekla rybka, „už ten domek má."
A opravdu. Místo chatrče stál pěkný domek a na prahu čekala stařena:
„Ty lajdáku!" pustila se do rybáře, „hned se vrať a přej si krásný palác! Chci být v tom paláci hraběnkou!"
Rád - nerad se rybář vrátil k moři. Bylo šedé, matné, zčeřené. Rybka připlula, přání vyslechla a pravila: „Běž domů, už ten palác má."
A opravdu. Místo domku našel rybář palác a v něm hraběnku - svou stařenu. Už ho čekala a hned se do něj pustila: „Ty nemehlo! Hned se vrať a přej si zlatý zámek! Chci se stát v tom zámku královnou!"
Moc nerad se rybář vrátil k moři. Bylo temné, neklidné a zpěněné. Rybka připlula, přání vyslechla a řekla: „Běž domů, už ten zámek má."
A opravdu. Místo paláce stál zlatý zámek a v něm na trůně královna -stařena. Už čekala na muže a pustila se do něj jako saň: „Ty hlupáku, ty budižkničemu! Hned se vrať a přej si širé moře! Chci být v tom moři vládkyní a zlatou rybku chci mít za služku!"
S těžkým srdcem se vracel rybář k moři. Bylo černé, bouřlivé a divoké. Rybka připlula a zeptala se: „Nuže, jaké je tvé přání, starce?"
„Žádné," odpověděl rybář, „ale moje stařena chce širé moře. Chce být v tom moři vládkyní a tebe, zlatá rybko, chce za služku."
„Jdi domů," řekla rybka, „co si zasloužila, má!"
A stalo se. Rybář se vrátil domů, kouká, očím nevěří: místo zámku stojí bídná charč a na prahu sedí jeho stařena.