Tři zlaté vlasy

03.11.2010 21:22

Jeden rybář, když chytal ryby, spatřil koš, jak se houpá na vlnách. Vylovil ho a našel v něm děťátko. Nikdo se k němu nehlásil, tak je rybář donesl králi. Ten mu dal jméno Plaváček, nechal je slušně vychovat a kdy/ vyrostlo v pěkného chlapce, vzal je k sobě jako panoše.
Zpočátku měl král v Plaváčkovi zalíbení. Ale jak stárnul a sil mu ubývalo, začal chlapci jeho krásné mládí závidět. Za čas jeho závist tak vzrostla, že se rozhodl Plaváčka zahubit. Tak ho zavolal a poručil: „Buď mi doneseš tři vlasy Děda Vševěda, nebo budeš o hlavu kratší!"
Plaváčkovi nezbylo než poslechnout. A tak šel a šel, až přišel k moři, kde čekal na pocestné přívozník. Když slyšel, kam Plaváček míří, prosil, aby se zeptal na jeho trápení: „Dvacet let už tu musím převážet a jen Děd Vševěd ví, proč." Plaváček slíbil a šel dál.
Za čas přišel k městu, kde všichni byli staří a sešlí. Když slyšeli, kam Plaváček jde, prosili, aby se zeptal na jejich neštěstí: „Měli jsme jabloň, co nesla mladící jablka. Kdo ochutnal, omládnul. Od dvaceti let však jabloň nerodí a jen Děd Vševěd ví proč." Plaváček slíbil a šel dál.
Po nějakém čase došel pak k chaloupce. Na prahu seděla babičko a předla: „Vítej, Plaváčku, vím proč přicházíš," řekla vlídně, „Děd Vševěd je můj syn a já ti pomohu."
Uložila Plaváčka do své komůrky a zatím co spal, všecko od Děda Vševěda opatřila a zjistila. Ráno pak Plaváčka vypravila na zpáteční cesto
Když Plaváček přišel do onoho města, už na něj čekali: „Vykopáte-li hada, co leží na kořenech, ponese vaše jabloň mladící jablka jako dřív," předal dobrou zprávu a spěchal dál.
Nato došel k moři, kde už čekal přívozník. Ale Plaváček mu nic nepověděl, dokud ho nepřevezl na druhý břeh. Teprve, když tam vyskočil z loďky, poradil: „Až budeš někoho příště převážet, dej mu veslo a vyskoč na břeh. Tvou službu převezme on."
Konečně dospěl Plaváček domů. Král ani očím nevěřil, že ho zas živého a zdravého vidí. Obdivoval zlaté vlasy a když slyšel o mladících jablkách, teprve se zaradoval: „Půjdu tam, jedno sním a budu mladý jako tyl" řekl Plaváčkovi. Pak se bez meškání vydal na cestu.

 

Od té doby už ho nikdo neviděl,
v zemi, ani na královském dvoře.
Zato, jak zle Plaváčkovi záviděl,
převáží prý dodnes přes to moře!