Kmotra Smrt

Jeden chudý muž měl dvanáct dětí a když se mu narodilo třinácté, nikdo už mu nechtěl za kmotra. Tak se ten muž pustil po silnici, koho potká, že ho poprosí.
První kdo šel kolem byla Smrt. Vlídně chudáka vyslechla a sama se mu nabídla za kmotru. Když pak bylo po křtinách, řekla mu: „Že jsem teď tvého synka kmotrou, chci ti pomoci z bídy. Peníze ti dát nemohu, protože jsem Smrt a žádné nemám. Ale udělám tě slavným lékařem. Když tě zavolají k nemocnému, zjevím se ti vždy u jeho postele. Budu-li stát v nohách, uzdraví se. Stanu-li však u hlavy, tedy už je můj a ty musíš říct, že mu není pomoci."
Kmotr Smrti pěkně poděkoval, a protože zrovna stonal největší sedlák ze vsi, hned její dar vyzkoušel. Smrt stála nemocnému v nohách. A tak kmotr navařil čaj z devatera kvítí a než se den se dnem sešel, byl sedlák zdravý jako buk.
Od té doby bylo po bídě. Nemocní sami pro kmotra vzkazovali a když je uzdravil, štědře mu platili. I sám král, když se roznemohl, poslal pro něj kočár a slíbil: „Jestli mě uzdravíš, dám ti tisíc dukátů."
I když kmotr dávno nebyl chudý, na takové peníze se ulakomil. Jenže Smrt stála králi u hlavy. Kmotr věděl, že se její vůli příčit nesmí, ale zlato ho zaslepilo tak, že nedbal: „A co, však pro jednou nebude zle. Smrt je mojí kmotrou, jistě mi odpustí," řekl si - a šup! popadl krále a položil ho obráceně. Honem kouknul, co na to Smrt, ale ta už v hlavách lože nebyla.
„No vida, jak to dobře dopadlo," radoval se kmotr - ale předčasně. Už cestou domů ho mrazilo, sotva došel, těžce onemocněl a než se nadál, Smrt mu stála u hlavy.
„Pojď se mnou," řekla a zavedla ho do své jeskyně. Hořelo tam nespočetně svíček. Jedny byly velké, ještě nové, druhé do polovice dohořelé, a jiné tiše dohořívaly.
„Vidíš, kmotře, to jsou svíce lidských životů a tahleta je tvoje," ukázala Smrt na blikající oharek.
„Ach, kmotřičko," polekal se kmotr, „rychle mi zapalte novou, než ta stará dohoří!"
„To nemohu. I když jsi můj kmotr, nemáš právo na druhou."
„Láry fáry," dopálil se kmotr, chňapl po nejtlustší voskovici - a v té chvíli padl bez ducha. Jak se po ní natahoval, zhasil rukávem svůj oharek. Ale velká škoda se nestala.

Stejně by sám zhasnul za chviličku.
Každý člověk má jen jednu svíčku.