Ebenový kůň

Jeden král měl dceru, krásnou jako měsíc v úplňku. Jednou k němu přijel muž z daleké země a nabídl mu za princeznu koně z ebenu.
„Princeznu za dřevěného koně? Jsi blázen, cizince," smál se král.
„Je to kouzelný kůň," řekl cizinec, „donese tě za hodinu kraj světa a zpět."
Vyskočil na koně, stiskl knoflík z ebenu, kůň se vznesl jako pták a než se král nadál, zmizel v oblacích. Ale za hodinu už stál opět na nádvoří a kouzelník podal králi vzácný kámen z Diamantové hory, která na kraji světa strmí do mraků.
„Tvého koně přijímám a štědře zaplatím. Ale princeznu dostat nemůžeš. Zde stojí její snoubenec," řekl král a ukázal na krásného prince.
Kouzelník v duchu skřípal zuby, ale naoko se tvářil, že je spokojen. Zůstal v zámku jako host a čekal na příležitost k pomstě.
Naskytla se dřív než se nadál. Princezně se ebenový kůň tak líbil, že sama kouzelníka požádala, aby ji na něm svezl.
„Jsem ti k službám, vzácná panno," rozplýval se kouzelník. Ale jen vyletěl s princeznou do oblak, krutě se jí vysmál. V devátém království pak zastavil, prodal princeznu i s koněm tamějšímu králi a odešel, spokojen, že pomstu zdárně dovršil.
Ubohá princezna upadla ze zajetí do zajetí. Král se do ní zamiloval, chtěl se s ní oženit a tak jí nezbylo, než předstírat šílenství, aby ušla nemilému sňatku.
Její ženich, krásný princ, ji zatím hledal po světě. Až v devátém království se na tržišti doslechl o krásné dívce, kterou král bláznivě miluje, ale vzít si ji nemůže, protože je šílená.
Prince hned napadlo, že by to mohla být jeho nevěsta. Přestrojen za doktora ohlásil se u krále. Ten ho s radostí přijal a dovedl ho k princezně. Hned ho poznala, ale že byla chytrá, dala si pozor, aby to na ní nikdo nepoznal. I princ se tvářil, že ji nezná. Slíbil jen, že dívku vyléčí, nejdřív však musí vidět koně, na kterém přijela.
Král hned kázal vynést ebenového koně na nádvoří a nechal přivést i princeznu. Princ ji posadil na koně, chvíli mumlal divná slova, aby se zdálo, že zaříkává její šílenství. Ale naráz se vyšvihl k ní do sedla a stiskl ebenový knoflík.

Kůň se vznesl jako pták –
a král dodnes neví, jak
přišel tenkrát o nevěstu.
Než jí stačil popřát šťastnou cestu,
byla tak daleko, že už málem
zapomněla na zámek i s králem.
Marně na poplach zní zlatý zvonec –
s nevěstou i s pohádkou jo konec!