Žabka královna

Byli tři princové - bratři, chtěli se oženit, ale neměli nevěsty. A tak vyšli do pole, vystřelili z luků a složili slib, že která panna jim šíp přinese, tu si vezmou za ženu.
Střelu nejstaršího bratra našla kněžna. Prostřednímu donesla šíp dvorní dáma. A se šípem nejmladšího, Ivana, přiskákala žabka rosnička.
Tak se kralevici oženili: nejstarší slavně, prostřední bohatě a nejmladší Ivan bratřím na posměch.
Po nějakém čase zavolal král syny a pravil: „Chci, aby mi vaše ženy ušily košili."
Ženy starších bratří svolaly hned služky, komorné a švadleny, žabka nevolala nikoho. Když Ivan usnul, rozstříhala plátno na kousky, vyhodila je oknem a poručila: „Do rána ať je tu taková košile!"
Příštího dne pak odevzdali bratři králi, co si přál. Košile nejstaršího byla malá, košile prostředního veliká a košile nejmladšího Ivana přesně na míru.
Uplynulo něco času a král si opět přál: „Chci aby mi vaše ženy upekly chléb."
Ženy starších bratří svolaly hned chůvy, kuchtičky a kuchařky, žabka nevolala nikoho. Sotva Ivan usnul, zadělala mouku chladnou vodou, vylila ji do studené pece a poručila: „Do rána ať je tu takový a takový chléb!"
Na druhý den pak donesli bratři králi oč žádal. Chléb nejstaršího byl připálený, chléb prostředního nedopečený a chléb nejmladšího Ivana kyprý a bílý jako sníh.
Král pak řekl: „Vaše ženy mi ochotně posloužily, proto přijďte s nimi zítra na slavnost."
Ženy starších bratří svolaly hned krejčí, zlatníky a kadeřníky, žabka nevolala nikoho. Cekala, až muž usne. Ale tomu smutek nedal ulehnout. „Proč se rmoutíš, Ivane?" ptala se ho žabka. „Jak bych se nermoutil, když moji bratři přivedou otci své krásné ženy a já tebe, žabku rosničku," odpověděl Ivan. Ale žabka nato, že ráno bývá moudřejší večera, ať jde Ivan klidně spát, že se vše v dobré obrátí.
Když pak Ivan přece usnul, naposledy otevřela okno a poručila: „Do rána ať je tu šat a šperk takový a takový."
Nazítří pak, když se Ivan vzbudil, našel svou ženu zbavenu zakletí. Že nedbal posměchu a žil s žabkou v dobrotě a lásce, stala se z ní taková krasavice,

že starší bratři zbledli závistí,
když s ní Ivan k otci králi vešel.
Co říkali, už se nezjistí –
ale určitě je posměch přešel!