Jak Honza měnil

Sloužil Honza u pána. Když mu služba vypršela, dostal výslužkou koně. Honza koně vzal a šel domů.
Za městem potkal kmotra, který vedl na: trh krávu. Honzovi se kráva hned zalíbila: „Na co je mi kůň? Darmo žere a jezdit na něm stejně neumím," řekl si a prosil kmotra, aby mu krávu vyměnil za koně. Kmotr ochotně vyhověl. Věděl, že za koně na trhu dostane víc.
Honza pak šel dál a byl rád, že si polepšil. U lesa potkal kmotru, která vedla na trh kozu. Honzovi se koza zalíbila: „K čemu je mi kráva? Moc žere a dojit ji stejně neumím," řekl si a vyměnil krávu za kozu. Kmotra byla ráda, že za krávu víc dostane a Honza byl rád, že si pomohl.
Pak šel dál, až potkal babku, která nesla na trh husu. Husa se Honzovi zalíbila: „Nač je mi koza? Všecko ožeře a kozí mléko stejně nemám rád," řekl si a vyměnil kozu za husu. Babka byla ráda, že za kozu víc dostáno a Honza byl rád, že je na tom líp.
Pak šel dál, až došel k jednomu statku. To už se mu husa dávno nelíbila. Třepala křídly, štípla Honzu do nosu a; ruce ho bolely, jak ji musel nést. Tak se optal hospodáře, jestli by husu nechtěl.
„Bude posvícení, husa se hodí," mínil hospodář. „Co za ni?"
„Co dáte, za to ji vyměním."
„Dobrá. Pojď dál, něco si vybereš," řekl hospodář a zavedl Honzu do světnice. Stála tam velká stará skříň, kterou už dlouho chtěli rozštípal. Do té skříně se ukryl zloděj, aby si nakradl, až lidé odejdou. To ale nikdo nevěděl. A tak, když Honza na skříň ukázal, tu že chce, ta že ho jistě neštípne, hospodář mu ji beze všeho dal. Ještě mu půjčil trakař, aby ji nemusel nést.
Honza pak šel dál. Ale i skříň ho brzy omrzela. Byla těžká, div ji unesl, klouzala s trakaře a když ji přidržoval, uskřípla mu prst.
To Honzu dopálilo: „Co se skříní? Stejně doma bude jen překážet. Hodím ji do řeky, ať si plave kam chce," řekl si, a že stál právě na mostě, hned se k tomu měl.
Zloděj uvnitř poznal, že je zle: „Neházej, Honzo!" křičel honem, „já tu skříň koupím za sto zlaťáků!"
„Platí!" Souhlasil Honza a otevřel skříň. Zloděj vylezl, dal Honzovi sto zlaťáků a spěchal na lup, aby si tu škodu nahradil.
Honza pak hodil skříň do řeky, vrátil hospodáři trakař o došel šťastně domů i s penězi. Ale to jen proto,

že už byla noc a každý spal
a tak Honzu nikdo nepotkal.
Jinak by byl jistě nelenil –
a ty zlaťáky za něco vyměnil!