Ivan hlupák

20.05.2010 20:18

Byl muž se ženou a měli syna Ivana. Ten Ivan byl tak hloupý, že se pro hloupost ani neoženil. Celý den se válel na peci a slezl jen tenkrát, když mu něco dobře zavonělo.
Jednou, když zas nadzdvihoval pokličky, pleskla ho máma přes ruku: „Pomalu, synku! Dokud nenanosíš vodu, není v těch hrncích nic pro tebe!"
Tak šel Ivan k řece pro vodu. Jak ji nabíral, připletla se mu do vědra štika. Ivan se těšil, že bude večeře, ale štika prosila: „Pusť mě, Ivane a vyber si dar, jaký budeš chtít!"
„Já chci takový dar, aby se hned stalo, co si zamanu."
„Máš ho mít. Když řekneš: na moje přání a na štičí rozkázání - každé tvé přání bude splněno," řekla štika a zmizela pod vodou.
„Uvidíme," mínil Ivan a poručil: „Na moje přání a na štičí rozkázání -ať to vědro jde domů!"
Vědro se zdvihlo a šlo. Ivan kráčel za ním a hnal je před sebou jak husu. Došel domů, vylezl na pec a usnul.
Když se vzbudil, řekla mu matka: „Byla tu děvečka ze statku, že by si tě vzala za muže."
„Tu nechci," řekl Ivan, „vypadá jak strašák do zelí."
„Ber co je, synku," radila matka, „do takového hlupáka se princezna nezakouká."
„Uvidíte," mínil Ivan a poručil: „Na moje přání a na štičí rozkázání -ať se do mne zakouká princezna!"
Princezna zrovna jela kolem ve zlatém kočáře. Dostala žízeň a tak vešla do chalupy a požádala o trochu mléka.
„Je na lavici," ukázal Ivan s pece, „naber si, kolik chceš."
Princezna se na něj podívala - a v tu ránu se do něj zakoukala: „Pojď se mnou," prosila snažně, „chci si tě vzít za muže."
„To může být. Ale teď se mi chce spát. Jeď napřed, já tě dohoním," řekl Ivan a usnul.
Když se vzbudil, vzpomněl si, co slíbil. Ale slézat s pece se mu nechtělo. A tak poručil: „Na moje přání a na štičí rozkázání - ať mě pec donese k princezně!"
V peci to zapraskalo, zadýmalo, vyjela s Ivanem z chalupy a vznesla se jako pták. Než se Ivan nadál, zastavila na zámeckém nádvoří. Princezna už tam čekala. Byla tak krásná a milá, až Ivana zamrzelo, že má dostat za muže takového hlupáka jako je on. A tak poručil: „Na moje přání a na štičí rozkázání - ať jsem rozumný!"
Sotva to vyslovil -