Golem

Za starých časů žil v Praze rabín Löw, jehož učenost byla přeslavná. Zdaleka přijížděli do Prahy učenci jen proto, aby s ním mohli promluvit. I sám císař k němu zavítal a potěšil se jeho uměním.
Ale nejen bohatí a slavní, i chudí a nešťastní našli u rabína vždycky dveře dokořán. Ve své moudrosti věděl, jak tvrdě život na lidi doléhá a rád poradil i pomohl.
Ani na své služebnictvo nezapomněl. Když si všiml, co je v domě práce a lopoty, rozhodl se, že svým lidem uleví. Udělal z hlíny lidskou postavu, kterou oživil svým vzácným uměním tak, že jí do úst vložil lístek s kouzelným slovem.
Hliněný muž Golem měl sílu za deset lidí a vykonával v domě všecky těžké práce. Sluhové a služky se ho nejdřív báli pro jeho hrubý vzhled a obří postavu. Ale časem si na něj zvykli a nemohli si dost vynachválit jak jim práci ulehčil. Golem drhnul podlahy, štípal dříví, nosil vodu, čistil stáje a složil s vozu těžký náklad, a to všecko hravě, bez nejmenší námahy.
Jen na jedno rabín Löw musel pamatovat. Ve sváteční den, kdy každý v domě odpočíval, nesměl ani Golem pracovat. Že však sám od sebe v práci ustat nemohl, musel mu rabín vyjmout z úst kouzelný lístek a tím ho na čas zbavit života.
Jednou ale rabín na Golema přece zapomněl. Odešel slavit svátek k příteli a netušil, že je doma zle. Když Golem vykonal všecky práce a nikdo mu nic dalšího nepřikázal, začal si práci hledat sám. Pobíhal jak zběsilý, lámal nábytek, drtil všecko, co mu přišlo do cesty. Právě vyvracel domovní bránu, když se rabín vracel z návštěvy.
Hned věděl, co se stalo. Přiskočil k zuřícímu Golemovi, vytrhl mu z úst kouzelný lístek - a rázem ho tak změnil v neživou sochu.

Rabín Löw pak - kdo by se mu divil –
nevěřil už vlastní paměti.
Golema už nikdy neoživil –
zůstal z něj jen prach a příběh pro děti.