Dlouhý, Široký a Bystrozraký

Byl jeden princ, už byl na ženění, ale žádná dívka se mu nelíbila. Jednou se doslechl o princezně tak krásné, že jí byli nápadníci na obtíž. Proto její otec král stanovil podmínku, že kdo ji chce mít za ženu, musí ji po tři noci uhlídat. Komu se to ale nepodaří, bude o hlavu kratší.

Princ se rozhodl zkusit štěstí a hned se vydal na cestu. Neujel daleko, když potkal tři divné tovaryše: „Kdo jste a co umíte?" zeptal se jich.

„Jsem Široký," řekl ten tlustý, „a umím vypít rybník."

„Já jsem Dlouhý," řekl ten vysoký, „a dosáhnu na zámeckou věž."

„Mně říkají Bystrozraký," řekl ten s šátkem na očích, „a vidím bystřeji, než kdokoli z lidí."

„To všecko se může hodit," usoudil princ a vzal je s sebou.

Tak došli k zámku, kde bydlela princezna. Král je zavedl do její komnaty a pravil: „Jestli vám do rána zmizí, přijdete o hlavu."

Když král odešel, natáhl se Dlouhý kolem celé komnaty, Široký zalehl dveře a Bystrozraký s princem upřeli oči na princeznu. Dřímala tak sladce, že se jim začly klížit oči a brzy všichni čtyři spali jak zabití.

Na to princezna čekala. Rychle se proměnila v červené jablíčko a uniklo oknem. V tu chvíli spavé kouzlo pominulo. Princ se vzbudil a zděšeně zburcoval ostatní. Jen ale Bystrozraký vyhlédl z okna, už jablíčko viděl. Viselo na jabloni v zámeckém sadě a když se Dlouhý po něm natáhl a princovi je podal, změnilo se opět v princeznu. Druhé noci si hlídači dali větší pozor. Ale proti spavému kouzlu nic nezmohli. Sotva usnuli, změnila se princezna v bílou holubičku a vyletěla oknem. Když kouzlo pominulo, Bystrozraký ji našel na zámecké věži. Dlouhý se pro ni natáhnul - a holubička se chtě-nechtě musela změnit v princeznu.

Třetí noc byla nejhorší. Princezna se proměnila tak chytře, že ji Bystrozraký ne a ne najít. Už skoro svítalo, už se všichni málem báli o hlavu, když ji konečně objevil jako zlatou rybku v zámeckém rybníce. Ala pak bylo všecko snadné. Široký rychle rybník vypil, Dlouhý rybku vylovil a ta se proměnila potřetí a naposled.

„Když sis mě uhlídal, zde mě máš," řekla krásná dívka princi – a pak byla svatba jak se sluší a patří.

Byly koláče a buchty taky,

vzácným vínem přetékaly strouhy.

Za svědka šel princi Bystrozraký,

za družičky Široký a Dlouhý.